Antidepresiva Elicea

Dobrý večer,

nemohu se smířit s tím, že si nedovedu sama pomoci. A navíc, nemohu přijmout diagnózu : deprese.

Po dobu deseti let (z toho 5. rok v důchodu) marně hledám pomoc jinde ( homeopatie, psycholožka), rady ráda rozdávám, ale sama si neumím pomoci. Dnes jsem se svěřila obvodní lékařce na prevent. prohlídce  a šup: antidepresiva.

Před deseti lety nám Město zřídilo 0,5 m od plotu sportovní hřiště, dále dětské hřiště + workout vedle našeho rodinného domku, Já, dříve milovník malých dětí, nyní je přímo nesnáším, jejich ustavičný řev. Na sportovním hřišti teenageři : testosteronový řev, sprostá slova nej. kategorie, bouchání míče, kouření apod. Navíc Město nemá peníze zaplatit člověka, který by hřiště podle provozního řádu zamykal, takže já slušně žádám děti, aby hřiště ve 20 hod . opustily. Takže jsem mezi sousedy vyvrhel, jejich děti to řeší škaredě s mými vnuky a nás nezdraví. Je zde zřízeno něco jako uliční výbor, těžce mi to připomíná ul.výbor za socialismu. Jsou to mladí lidé, ve věku mého syna, tak 2-3 rodiny, ale chovají se fakt jak buňka… Navíc chtějí, aby hřiště mělo provoz až do 21.hodiny. Jednou za rok zde hraje kapela do rána, má to být dětský den, ten se zvrhne v krutě alkoholový …  Nic nenamítáme , snažím se odjet. Máme zničené túje ,vše je občurané, apod. Také jsme si nestěžovali. Ze soboty na neděli je na workoutu něco jako samoobsluha alkoholu , nyní i cizojazyčná. Připomínám, že jsem potomek Volyňských Čechů, kteří opustili své velké majetky, aby si zachránili životy před banderovci. A nemám sílu poslouchat jinou řeč.
Navíc , jak naschvál, když se podívám z okna, tak vždycky něco uvidím, co dělají děti a rodiče , až nad tím rozum stojí. Už jsem říkala manželovi, ať mi dá na okna folii, že nechci vidět sousedy, jak se chovají (např. matka, která má dítě v péči, kope do ležícího člověka na hřišti a vedle něj pláče jeho dcera), děsný. Prostě to přitahuji.

Já už jen uslyším bouchání míče dítěte, co jde okolo nás na hřiště, už se mi začne nedodýchávat a mám pocit, že vybuchnu. Stále si říkám, že mi to nedělají naschvál. Prostě to nedokážu zvládnout.
Jsem dost senzitivní, manželovi to tak nevadí, dělal v kamenolomu ( sluch).

Abych byla spravedlivá, tak hluk mě obtěžuje od dubna do září. Tak si taky říkám, holka, to vydržíš. Bohužel. V žaludku mám motýly a v hlavě mě vře a všechny a všechno nenávidím.

Již jsem Vás před lety kontaktovala, cca v roce 2005 , že nemám žlučník a při prohlídce došlo k ak.zánětu slinivky. Dále jsem měla migreny, např. po umytí oken (ruce nad hlavou). Pracovala jsem na právním odd,katastru, takže nadřízení, advokáti , 20 podřízených žen. No, migreny přestaly, ale v důchodu jsem začala mít ranní bolesti hlavy, které přešly po dvou šálcích kávy. Loni v srpnu jsem se odhodlala na neurologii, dostala jsem mezokain + MR hlavy, Nějaké léze na mozku , nic vážného. Od té doby jsem měla tbl. jen 2 x a to 1x předevčírem ( já jsem asi fakt divná, měla jsem hrůzu z prevent.prohlídky).

Nesnáším chodit k lékařům. V roce 1989 klešťový porod ( ml.lékařka zanedbala) a pak ten zánět slinivky. .. Prošla jsem si problémy se synem ve škole , nyní problémy s vnukem ve škole. Nemohu si odpustit, že jsem měla matku v alzh.centru a ona tam zemřela. 17 let cvičím taiči, tam mi nic není, svět je krásný. Motýli v žaludku mě přejdou, když jsem 1 x týdně s kamarádkou a s manželem na chalupě. Moje kmotra, spřízněná duše uhořela, když pálila fotky v krabici od bot. Já jsem jí předtím řekla, že fotky v kamnech mi krásně shořely. Její jediná dcera, moje sestřenice je na tom hodně zle, má myšlenky na sebevr. Ta bere antid. a nic nepomáhá. St. syn má syny ve výhradní péči, takže od jejich školy mu pomáháme. Fyzicky i psychicky. Už mě nic nenapadá, co by mohlo být relevantní.

Nejsme snad nějak postižené tím, co naši předci zažívali na Ukrajině? Nic jiného už mě nenapadá .

Já se omlouvám za tak dlouhé psaní, děkuji Vám, že budete mít snahu se mi věnovat.

Přeji pěkné a slunné dny, já miluji déšť ( hřiště se neprovozuje).

Ještě jednou DÍKY. Irena